Asparagin je druhou z neesenciálních aminokyselin – jedná se o derivát další z nich, kyseliny asparagové. Jejích zdrojů je mnoho a jsou rozličné. Identifikován byl poprvé v roce 1806. Název této kyseliny odkazuje ke skutečnosti, že je jednou ze složek asparagové šťávy. Od té doby byl asparagin objeven na mnoha dalších místech, až v roce 1932 byla ale jeho přítomnost zjištěna i v bílkovinách.

Asparagin participuje v mnoha metabolických procesech v lidském organismu. Mezi ty nejdůležitější patří správná funkce nervového systému (přenos nervových vzruchů). V játrech napomáhá asparagin přeměně dalších aminokyselin (sám podléhá chemické přeměně zpět na kyselinu asparagovou).

V případě nedostatku asparaginu se ve vztahu k neurotransmiterové činnosti projevuje řada symptomů jako bolest hlavy, podrážděnost, zapomnětlivost, únava a také začínající deprese. Přesto je porucha metabolismu asparaginu velmi vzácná a v případě, že se objeví, může přispět k rozvoji autoimunních onemocnění nebo např. mikrocefalii či  progresivní encefalopatii – stručně řečeno degradaci mozkové hmoty, a to v nejednom stupni.
Částečně se asparagin podílí i na syntéze RNA, DNA a ATP, stabilizaci buněčné aktivity (např. konečná tvorba kolagenu).

Potraviny rostlinného i živočišného původu bohaté na asparagin

Mořské plody, drůbež, vejce, ryby, v malé míře také mléko a sýr, hovězí maso, některá kořenová zelenina (např. brambory). Příkladem skvělého zdroje asparaginu jsou celozrnné obilniny jako pšenice a oves, dále luštěniny, sója či některé ořechy.