Leucin je druhou esenciální aminokyselinou.  V roce 1819 jej poprvé izoloval francouzský chemik Joseph Louis Proust, který se zabýval otázkou chuti různých druhů sýrů. Kromě již známých složek objevil dvě nové, které pojmenoval jako kyselinu (různorodou směs) a oxid. Ten o rok později podrobněji přezkoumal jiný francouzský chemik. Henri Braconnot, a identifikoval jej nikoli jako oxid, ale zcela novou látku s obsahem dusíku, kterou podle jejího zbarvení pojmenoval podle řeckého slova pro bílou – leukos. Teprve na konci 19.století byly pokusy o laboratorní syntézu leucinu úspěšné.

Ze všech tří pro stavbu svalů důležitých aminokyselin (vedle isoleucinu a valinu) je leucin tou nejobsáhlejší. Tyto tři kyseliny jsou jedinými, které svalovina využívá jako „palivo“ – proto je po náročné fyzické aktivitě jak ve svalech, tak v krvi hladina leucinu, isoleucinu a valinu nižší. Dříve se vědci domnívali, že jsou ony kyseliny pouze stavebním materiálem svaloviny, výzkumy však ukázaly, že právě isoleucin má specifickou funkci – přímou stimulaci syntézy bílkovin -  je součástí „spouštěče“ stavby svaloviny, tzv. MTOR (mammalian target of rapamycin).

Leucin se kromě této funkce podílí také na podpoře růstu a obnovy kostní tkáně či sekrece růstového hormonu. Jsou také známy jeho preventivní účinky v případě rizika ztráty svalové hmoty v důsledku stresu či zranění. Zároveň snižuje hladinu cukru v krvi, proto by jeho užívání jako doplňku stravy mělo být konzultováno s odborníkem. Nadbytek leucinu může vést ke komplikacím a symptomům příznačným pro hypoglykémii.  Zároveň může také vést k nahromadění čpavku v organismu, a způsobit pelagru.

Nejčastějším projevem nedostatku leucinu (a isoleucinu a valinu) je nemoc javorového sirupu.

Potraviny bohaté na leucin

• maso (rybí,kuřecí,hovězí)
• vejce, mléčné výrobky
• mořské řasy, sója
• datle, jablka, kiwi, borůvky, rozinky, hrušky, dýně
• rýže, sezamová a slunečnicová semínka
• tuřín, vojtěška, křen, řeřicha
• arašídy