Isoleucin je první z esenciálních aminokyselin. Poprvé byl izolován z fibrinu v roce 1904 německým biochemikem Felixem Erlichem, který jej jen rok předtím objevil v hemoglobinu.

Vlastnosti isoleucinu jsou velmi podobné vlastnostem jiných dvou esenciálních aminokyselin, jejichž metabolismy jsou vzájemně podmíněny – leucinu a valinu. Podílí se na udržování hladiny cukru v krvi, vstupuje do metabolismu jako nutný komponent k syntéze a využití energie. Isoleucin slouží k obnově a regeneraci svalové hmoty. Napomáhá hojivým procesům, je nezbytný k tvorbě hemoglobinu.  Míra dostatečného přísunu izoleucinu, tak jako všech esenciálních aminokyselin, s věkem stoupá. Jako doplněk stravy může být doporučován především sportovcům či osobám věnujícím se dlouhodobě náročným fyzickým aktivitám.

Pro pacienty s poruchami ledvin by izoleucin mohl znamenat riziko, proto je třeba konzultovat jeho přísun s lékařem. Vyhnout by se mu měly také těhotné ženy.

Nedostatek izoleucinu se může projevit únavou, bolestmi hlavy, podrážděností, závratěmi, depresemi či v kombinaci s nedostatkem leucinu a valinu jako nemoc javorového sirupu. Mezi projevy nadbytku izoleucinu patří zejména u pacientů s poruchami ledvin nadměrné močení.

Potraviny bohaté na isoleucin

• banány, borůvky, brusinky, avokádo, pomeranče, jablka, datle, kiwi
• sója (včetně sojového mléka), pšenice, rýže,  fazole, slunečnicová a sezamová semena
• vojtěška, řeřicha, mořské řasy
• zelí, křen, špenát, ořechy (kešu, mandle..)
• maso (vepřové, kuřecí, krůtí, ryby, např.tuňák)
• sýry (nízkotučné, cottage) , mléčné výrobky, vejce,  tofu