Glycin je sedmou neesenciální aminokyselinou a je zároveň také z hlediska chemické struktury ze všech nejjednodušší.  Poprvé byla tato aminokyselina sladké chuti izolována z želatiny, objevena francouzským chemikem Henrim Bracconotem, v roce 1820. Domníval se tehdy, že se jedná o cukr, pozdější výzkumy však odhalily přítomnost atomů dusíku, které se v cukru nevyskytují. A tak byl pojmenován glycin.

Glycin vzniká v játrech, ze dvou jiných aminokyselin – serinu a threoninu. Koncentrován je zejména v kůži, svalovině či pojivové tkáni. Nevyskytuje se nikdy samostatně, vždy je součástí molekul proteinu. Napomáhá regulaci hladiny cukru v krvi a využití glukózy. Reguluje syntézu žlučových kyselin a jejich následný vliv na štěpení tuků. Funkci zaujímá také jako inhibiční neurotransmiter či klíčový činitel v tvorbě hemoglobinu a sekreci růstového hormonu. Nezbytný je pro tvorbu kreatinu, proto je často užíván sportovci, kteří chtějí docílit nárůstu svalové hmoty a může fungovat jako prevence muskulární degenerace. Ve vysokém množství je obsažen v kolagenu (tato skutečnost jej řadí mezi aminokyseliny s „omlazovacími“, regeneračními účinky).

Glycin je pro svou různorodou funkci v organismu předmětem stále probíhajících výzkumů. Některé z nich již ukázaly, že v kombinaci s antipsychotiky může příznivě působit na stavy související s mentálními onemocněními. Jeho využití se předpokládá také jako prevence epileptických záchvatů, léčba hyperaktivity, schizofrenie, bipolární poruchy.

Nedostatek glycinu není častý, přesto se může objevit – u podvyživených osob, pacientů s rakovinou či AIDS. Předpoklad úbytku glycinu je i u lidí s trávicími obtížemi či únavovými stavy. Jako doplněk stravy je často užíván diabetiky, osobami s poruchou paměti, schizofrenií či mozkovou mrtvicí.

Potraviny bohaté na glycin

Glycin je obsažen v sójových bobech, špenátu, kapustě, květáku, zelí, fazolích, okurkách a ovoci (zejména kiwi a banán). Maso, ryby (makrela, platýs, tuňák, humr, treska ) či sýry (mozzarella) jsou také bohatým zdrojem glycinu.